ARSÈNE WENGER
V srpnu 1996 byl propuštěn manažer Arsenalu Bruce Rioch. Navzdory předpovědím mnoha bookmakerů, že novým manažerem se stane bývalý trenér Barcelony Johan Cruijff, byl 30. září 1996 oficiálně oznámen příchod Arsène Wengera. Wenger byl blízký přítel viceprezidenta Arsenalu Davida Deina, se kterým se poprvé setkal v roce 1988 během utkání mezi Arsenalem a Queens Park Rangers. Přestože mu byla dříve nabízena funkce technického ředitele v Anglické fotbalové asociaci, byl Wenger pro fanoušky relativně neznámým. Noviny Evening Standard oznámily jeho jmenování titulkem "Arsène Kdo?".
V první chvíli jsem si pomyslel: Co tenhle Francouz ví o fotbale? Nosí brýle a vypadá v nich spíše jako učitel. Nemůže být stejně tak dobrý jako byl George (Graham). Umí vůbec pořádně mluvit anglicky?
- Tony Adams, bývalý kapitán Arsenalu
Měsíc před svým příchodem doporučil vedení, aby koupilo francouzského záložníka Patricka Vieiru a Rémi Gardeho. Na lavičce Arsenalu debutoval Arsène Wenger 12. října 1996 v utkání proti Blackburnu Rovers, které skončilo vítězstvím 2-0. Ve své první sezoně v Premier League dovedl tým k celkovému třetímu místu. Od druhé příčky, která zajišťovala postup do kvalifikace o Ligu Mistrů, je dělilo jen o tři branky horší skóre, než měl druhý Newcastle United.
Wenger během utkání 5. kola FA Cupu proti Manchesteru United, únor 2008
Ve své druhé sezoně 1997/98 vyhrál s Arsenalem ligový titul a FA Cup, čímž zkompletoval vysoce ceněný "double", který Arsenal získal po druhé ve své historii. Cestu k ligovému titulu však neměli lehkou. Většina odborníků Arsenal odepsala, neboť po domácí prohře 1-3 s Blackburnem Rovers ztráceli šest týdnů před koncem sezony na vedoucí Manchester United dvanáct bodů. Arsenal však v závěru předvedl skvělou formu a titul si zajistil již dvě kola před koncem. Klíčem k úspěchu byla pevná obrana ve složení Tony Adams, Steve Bould, Nigel Winterburn, Lee Dixon a Martin Keown, kteří svými výkony přispěli v období od ledna do března k řadě osmi zápasů bez jediné obdržené branky. V útočné fázi byl hlavním strůjcem jejich výtečné formy Dennis Bergkamp, který byl podporovaný ze středové řady Petitem, Vieirou a Overmarsem. Rovněž se začal prosazovat mladý útočník Nicolas Anelka.
Následující sezona již nebyla tak úspěšná, přestože Arsenal bojoval v mnoha soutěžích až do posledních fází. V lize neobhájili titul a skončili druzí, pouhý bod za prvním Manchesterem United.Stejný soupeř jim překazil i cestu za obhajobou FA Cupu. V semifinálovém utkání byli vyřazeni brankou Ryana Giggse v prodloužení. O rok později Arsenal selhal ve finálovém utkání Poháru UEFA proti tureckému Galatasarayi, který je porazil v penaltovém rozstřelu, a v roce 2001 byli poraženi Liverpoolem ve finále FA Cupu. Toto neplodné období vyvolalo v médiích spekulace o jeho odchodu a přesunu do Barcelony. Navzdory všem předpokladům podepsal v červenci 2001 s Arsenalem nový čtyřletý kontrakt a pokračoval v přestavbě týmu. Téhož roku přivedl do týmu Sola Campbella z Tottenhamu Hotspur a Giovanni van Bronckhorsta ze skotského Rangers. Posily z předchozích přestupních období Freddie Ljungberg, Thierry Henry a Robert Pires se již usadily v prvním týmu.
V ročníku 2001/02 ukončil již poměrně dlouhé čekání na trofej a získal s mužstvem druhý double. Zisk ligové trofeje potvrdili v předposledním utkání sezony na Old Trafford. Útočník Sylvain Wiltord vstřelil vítězný gól a zajistil tak klubu dvanáctý titul v historii a třetí double, neboť o čtyři dny dříve porazil Arsenal ve finále FA Cupu 2-0 Chelsea. Arsenal v této sezoně dal v každém utkání minimálně jeden gól a ze hřiště soupeřů neodešel nikdy poražen.
Dobrou formu si Arsenal přenesl i do následujícího ročníku. Vítězstvím 4-1 na Elland Road proti Leedsu United překonali historický rekord Nottinghamu Forest, který neprohrál na hřišti soupeřů dvacet dva utkání v řadě. Říjnové vítězství 3-1 nad Sunderlandem znamenalo pro Arsenal třicáté utkání bez porážky v řadě, čímž překovali rekord Premier League, který do té doby držel Manchester United s dvaceti devíti zápasy. Impozantní forma Arsenalu vedla Wengera k prohlášení, že tým by mohl projít sezonou bez jediné prohry. První porážka Wengerova týmu však přišla již 19. října 2002, kdy jeho tým podlehl Evertonu. I přes občasné bodové ztráty se Arsenal v březnu držel na první příčce s osmi bodovým náskokem před Manchesterem United. Vedení si však nedokázali udržet a jejich konkurent je v posledních týdnech předběhl. Mírnou kompenzací za tento nepovedený závěr sezony byl zisk FA Cupu, třetího pod Wengerovým vedením. Ve finálovém utkání jeho tým porazil Southampton 1-0 a stal se tak prvním manažerem od roku 1982, který obhájil zisk této trofeje.
V sezoně 2003/04 již dokázal projít sezonou bez jediné prohry a po třetí získat titul Premier League. Poslední, kdo dosáhl podobného úspěchu, byl Preston North End o 115 let dříve. Arsenal rovněž vytvořil rekord v počtu neprohraných utkání v řadě, který činil 49 utkání. Porazit je dokázal až Manchester United, se kterým 24. října 2004 prohráli 0-2. Ročník 2004/05 je zastihl opět v dobré formě, avšak v lize skončili na druhém místě s dvanácti bodovou ztrátou na Chelsea. Arsenal si připsal alespoň vítězství v FA Cupu, když ve finále v penaltovém rozstřelu porazili Manchester United.
Po tomto plodném období přišel menší útlum a Wengerovo tým skončil v sezonách 2005/06 a 2006/07 až na čtvrtém místě. Bylo to podruhé, co Wenger skončil s Arsenalem mimo první dvě místa ligové tabulky. Největším úspěchem v těchto dvou sezonách byl postup do finále Ligy Mistrů v roce 2006. Arsenal však v tomto duelu nestačil na Barcelonu a podlehl jí 1-2. V létě 2006 se Arsenal přestěhoval na nový stadion, což Wenger označil jako "nezbytnost pro budoucnost klubu, aby mohl dále soutěžit na nejvyšší úrovni". V únoru 2007 se Arsenal probojoval do finále Ligového poháru. Tým složený z mladých hráčů, kterým Wenger dával v této soutěži prostor, však ve finále nestačil na Chelsea a podlehl jí 1-2.
Fanoušci Arsenalu drží karty s nápisem "In Arsène we trust"
Poté, co v dubnu 2007 opustil Arsenal viceprezident David Dein a o dva měsíce později kapitán Thierry Henry, bylo nejisté, zda Wenger povede tým i do další sezony. Různé spekulace však utnul v září 2007 podpisem nové tříleté smlouvy. Wenger označil Arsenal za "klub jeho života". Arsenal vykročil do nové sezony 2007/08 ve velkém stylu. Arsenal se stal prvním týmem, který v únoru 2008 dosáhl šedesáti bodů a ještě v březnu měli na svém kontě pouze jednu prohru. Zlom však nastal koncem února, kdy v utkání proti Birminghamu City soupeř způsobil Eduardovi otevřenou zlomeninu nohy. V následujících sedmi utkáních získal Wengerův tým pouze jediné vítězství. Postupně se v tabulce propadli až za Manchester United a Chelsea. Sezonu skončili na třetím místě.
Přes špatný start do nové sezony 2008/09, dokázal Wenger sérií dvaceti jedna utkání bez porážky dostat Arsenal na místo zaručující postup do dalšího ročníku Ligy Mistrů. V této soutěži se dostali až do semifinále, stejně jako v FA Cupu. Wenger se však znovu stal terčem otevřené kritiky ze strany fanoušků Arsenalu. V sezoně 2009/10 skončil Arsenal na třetí příčce a v Lize Mistrů byl vyřazen ve čtvrtfinále Barcelonou. V srpnu 2010 podepsal Arsène Wenger novou tříletou smlouvu s Arsenalem. V sezoně 2010/11 se Arsenal opět dostal až do finále Ligového poháru, ale ani tentokrát neuspěl a prohrál 1-2 s papírově slabším Birminghamem City. Po tomto utkání následovala řada jedenácti ligových utkání, ve kterých zvítězili pouze dvakrát. Sezonu zakončili na čtvrtém místě a rovněž byli vyřazeni z FA Cupu a Ligy Mistrů, kde nestačili na Manchester United a Barcelonu.
Na začátku sezony 2011/12 Arsenal prodal hráče základní sestavy Cesca Fábregase a Samira Nasriho. Prodej opor týmu a řada zranění vedla k prohře 2-8 s Manchesterem United na Old Trafford, což byla největší klubová prohra za posledních 115 let. Sir Alex Ferguson, manažer Manchesteru United, se Wengera po utkání zastal a bránil ho před vzrůstající kritikou, která se týkala jeho neochoty utrácet za hráče velké peníze. Přes špatný začátek, kdy se klub v jednu chvíli nacházel až na sedmnácté příčce, zakončil Wenger sezonu na třetím místě, které zaručovalo přímý postup do Ligy Mistrů. Arsène Wenger se tak s Arsenalem dokázal po patnácté v řadě do této prestižní soutěže kvalifikovat. 20. dubna 2018 Wenger oznámil, že po konci sezóny v Arsenalu skončí